Tajemný fantom opery - byl pařížský přízrak skutečný? (2)
Vítejte v Paříži
Znetvořenému muži se ale podaří uprchnout. Dostává se zpět do Evropy a usídlí se v Paříži, kde právě probíhá stavba nového operního domu. V místě, kde má chrám hudby stát, je však jezero. Vysoušení nepomáhá a architekti si nevědí rady. V tu chvíli přichází na scénu Erik, který je překvapí nejen svým vzhledem, ale také znalostí architektury. Soustava dojitých základových stěn s dutinami, kterou jim představí, je naprosto geniální. Umožní totiž vybuddovat monumentální budovu s tím, že ji neohrozí všudyprítomná voda. Erik vymyslí specifický systém přepážek a průchodů, což mu přinese nejen přezdívku "mistr propadlišť a tajných chodeb", ale také nový domov. V podzemí opery je totiž umístěn jeho nový příbytek. Majitel opery mu to dovolí nejen proto, že svým zásahem umožní realizaci stavby, ale také z toho důvodu, že při inscenaci her začnou vzužívat jeho uměleckého nadání. Erik začne pro operu skládat výtečné skladby a hudební díla.
Neopětovaná láska
Za jeho působení je Erikovi tajně vyplácena nejen mzda, ale má také rezervnovanou lóži číslo 5 na prvním balkóně. Právě odsud spatří zpěvačku Christine Daaé, do které se vášnivě zamiluje. Rozhodne se, že jí bude oporou v kariéře a výuce zpěvu. Mladičká pěvkyně využije jeho pomoci. Věří totiž, že se jedná o anděla, o kterém jí rodiče vyprávěli celé její dětství. On jí přitom pomůže nejen zdokonalit zlato v hrdle, ale začne škodit také její sokyni, namyšlené přimadoně Carlottě. Ve chvíli, kdy nechá ri jednou z vystoupení spadnout do hlediště křišťálový lustr, Christine se zalekne. Erikovu lásku neopětuje a místo toho se tajně zasnoubí se svým přítelem Raoulem de Chagnym. Erik propukne v zoufalství a svou lásku unese. Drží ji v domě u jezera a snaží se ji přinutit k tomu, aby se stala jeho ženou. Dává jí přitom na výběr: buď společne uzavřou sňatek, nebo Fantom zabije všechny v opeře. Christine tak téměř nemá na výběr a s jeho plánem souhlasí. Erik si ale uvědomí, že s ním nikdy nebude šťastná. Pouští ji na svobodu s tím, že ho musí po jeho smrti přijít pohřbít s prstenem, který jí věnuje. Umírá žalem pouhé tři týdny poté. Tolik vyprávění Gastona Lerouxe. Nakolik se ale zakládá na pravdě?
Přízrak, nebo skutečná postava?
Existoval muž se zjizvenou tváří, který byl stejnou měrou génius i šílenec? Žil snad v
podzemí pařížské opery Garnier? A je pod ní skutečně jezero? V předmluvě svého románu Gaston Leroux píše: ,,Fantom opery existoval. Vůbec to nebyl, jak všichni dlouhe věřili, jen inspirace umělců, pověra ředitelů a směšný výtvor vzrušených mozků slečen z baletního sboru, jejich matek, šatnářek a vrátné. Ano, existoval, byl to člověk z masa a kostí, ačkoliv vypadal jako skutečný fantom, to znamená jako stín." Historici i literární kritici jeho slova nevyvracejí. Spisovatelka Amy Hollingsworth například říká: ,,A tak, když začína Leroux (román) s tím, že - přízrak opery byl pravdivý - tak tím myslí, že skutečně jehov velká část byla." Americký literární historik Sander L. Gilman (*1944) se například zaměřuje na otázku toho, proč je fantom opery vykřeslen se zakrslým, nebo téměř chybějícím nosem. Domnívá se, že jde o narážku na pohlavní nemoc: ,,Infekce syfilisu je ošklivá, ale nakažený syfilisem - ona i on - se mohou schovat za krásnou masku, podobně jako v případě tuberkuozy."
Zazděný muž v tajné místnosti
Gilmanovy domněnky potvrzuje nález z počítku 20. století, kdy je pod budovou pařížské opery objevena kostra člověka nepravidelnostmi. Roku 1907 dojdou milovníci hudby k rozhodnutí, že pod operou enchají uložit záznamy s nejlepšími dobovými hlasy jak odkaz budoucím generacím. Ve chvíli, kdy jsou ale pod zem umisťovány schránky ukrývajíci nahrávky zpěvu australské primadony Nellie Melba (1861-1931) a italského tenora Enrica Carusa (1873-1921), je učiněno šokující odhalení. Dojde totiž k vykopání tajné místnosti, ve které jsou ostatky člověka se zlatým prstenem a znetvořenou lebkou! Jde snad o Fantoma opery?
Prsten jako důkaz?
Je deformace hlavy nalezené mortvoly odkazem na nákazu syfilisem? Pramení snad právě odtud pověst o tom, že Fantom nosil na své tváři bílou masku? Bylo to proto, že za ní skrýval znaky pohlavní nemoci? Jisté je jen to, že je Leroux s nálezem kostry obeznámen a začne ho zpracovávať do podoby známého vyprávění. Později možnost znetvoření lebky u nalezence vyvrací, pohrává si ale s dalšími motivy příběhu: ,,Byla to jeho kostra. Nepoznal jsem ho podle ošklivé hlavy, protože všichni lidí tak dlouho mrtví jsou oškliví, ale podle zlatého prstenu, který mu jistá Christina přišla navléct na prst, dřív než ho podle svého slibu pochovala. Kostra se našla docela blízko studánky." Je snad skutečně pod pařížskou operou nádrž s vodou? Odpověď zní: Ano!